Otvírání studánek

jistě každý z Vás ví, že naší Zemi se říká modrá planet. Že je opravdu modrá, potvrdili i kosmonauti, kteří Zemi mohli vidět z vesmíru. Je to tím, že všude kolem nás je voda. Viditelná i neviditelná. Známe ji ve skupenství nejtypičtějším – kapalném, ale v podobě vzduchu, páry, mlhy, mraků, sněhu, ledu a podobně je neméně známá, jen má jiné skupenství – pevné nebo plynné. Bez vody bychom zakrátko zemřeli a život v přírodě by postupně odumíral také. Proto si rozumní lidé od nepaměti váží dobré čisté vody více než zlata a drahokamů. Zdroje pitné vody jsou, nebo by měly být ošetřovány a chráněny jako největší cennost. Bohužel tomu tak nebývá, a když se pak vody nedostává, je pozdě si uvědomit, že člověk ke svému životu potřebuje hodně vody. Vždyť k přežití musíme denně vypít dva až čtyři litry této tekutiny. Vodu však nejen pijeme, ale také se myjeme, pereme, vaříme, pomocí vody uklízíme, vodu potřebují i výrobní a zemědělské podniky. Nelze se tedy divit, že už od pradávna si lidé budují zásobníky na vodu jako rybníky, nádrže nebo dnešní vodojemy. I jednoduchá studánka vyhloubená na prameništi je zásobárnou vody, i když malou. Kolikrát jste se už při dlouhém letním pochodu zastavili u lesní studánky a osvěžili se její křišťálově chladivou vodou? Aha? Někdo ani jednou, někdo víckrát.

Myslíte si, že byste byly schopni takovou studánku vybudovat, opravit, a nebo udržovat nejen pro sebe, ale i pro druhé pocestné?